Hana Lamková

Hana Lamková se narodila 11. dubna 1934 v Praze v rodině Václava Ryšánka, účetního v nakladatelství Šolc a Šimáček, a jeho ženy Ludmily, která před svatbou pracovala jako učitelka. Už od dětství tíhla k divadlu, často navštěvovala Loutkové divadlo Umělecké výchovy a působila v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. V únoru 1945 se v Riegrových sadech na Vinohradech stala svědkem bombardování, na které si uchovala velmi živé vzpomínky. Její otec a bratr se během Pražského povstání účastnili stavby barikád v ulicích Vinohrad. Po válce studovala na gymnáziu na náměstí Jiřího z Lobkovic. Její otec byl na konci roku 1949 odsouzen do tábora nucených prací za to, že nesouhlasil se znárodněním nakladatelství, v němž pracoval, a za výrok: „Za chvíli se to může obrátit a pak by všichni litovali.“ Po půl roce byl propuštěn na odvolání. Hana Lamková nicméně věřila komunistické ideologii a v roce 1952, krátce před maturitou, vstoupila do KSČ. Její vírou otřásla kritika kultu osobnosti v roce 1956, definitivně pak ze strany vystoupila po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Vystudovala loutkářskou katedru na DAMU a se svým manželem Josefem Lamkou se věnovala práci pro loutkové divadlo, černé divadlo a animovaný film. Je autorkou mnoha komiksových příběhů publikovaných v časopisu Čtyřlístek.